Jak jsem trailoval v Livignu

Italské Livigno je oblast v létě zaslíbená cykloradovánkám všeho druhu. Downhill, enduro, trail, allmountain, žiletky….na každou disciplínu si každý najde svůj terén.

Původně jsem do Livigna vyrazil v polovině června na traily namlsán brožurami https://www.carosello3000.com/en/. Říkal jsem si, jak bezvadně si zajezdím a o počasí jsem se příliš nestaral. Chyba lávky! Koncem května přišel sníh a s ním i uzavření mnoha trailů. Díky nadmořské výšce a lesnímu porostu vysychají pomaleji než u nás a tak byl v době mé návštěvy (začátek června) otevřený pouze Roller Coaster.

Roller Coaster

O tomto legendárním trailu najdete spousty videí na ytb, spousty doporučení a poznatků. Já jako pravověrný ebiker jsem se rozhodl, že nebudu lanovkařit ale pěkně si to dám nahoru po cestě podél lanovky. V Čechách to není problém, jezdím takhle často, takže proč by byl v Livignu? Hmmm….ve druhé polovině byla cesta tak strmá, že tam prokluzovaly i okolo jedoucí 4kolky a mě nezbylo než nějakých 200m potlačit :-) Když jsem se konečně vydrápal na vrchní stanici lanovky, vzalo rozhodnutí „bez lanovky“ za své. Vypil jsem italské kafe, doplnil ho sendvičem a vyrazil na trail. A je to takový ten trail typu eňoňůňo. Všechno na něm je tak akorát, klopenky, skočky, flow… když ho sjedete, máte přesně ten pocit, že „tak teď bych si to dal znovu a rychleji“.

Výhledy z trailu jsou až kýčovité. V takovém počasí a v takovém prostředí prostě nejde udělat špatná fotka. Můžete nacvakat jen krásné a „wow“ fotky. Rolle Coaster už byl suchý, ale sněhová pole všude okolo dávala tušit, že tady v Livignu je paní zima pevnou vládkyní a proto byly ostatní tratě ještě uzavřené.

Bajkování v okolí

Právě ty výhledy z trailu mne uchvátily natolik, že jsem opustil myšlenku na vybudované traily a soustředil se na okolní stezky v horách. U jezera Lago di Livigno hned za hospůdkou Ristoro val Alpisella začíná právě jedna z nich. A než se na ní vydáte, můžete si u vymazleného servisního bodu seřídit kolo (dokonce na montážním stojanu), dofouknout ho nebo dobít.

Za nějakých 50 minut vytrvalého stoupání se dostanete do průsmyku Passo di Valle Alisella. Pokud trpíte závratí, jezděte raději vlevo u skály, vpravo je to odhadem sráz 50m dolů k potoku protékajícímu údolím. Ale krása střídá nádheru a těch 40% baterky (režim turbo) za výjezd prostě za to stálo. Pokračováním dál z kopce dolů se dostanete k Lago di San Giacomo a po druhé straně hory zpátky na Trepale a do Livigna. Místy to je dost drsné, sněhové plotny blokují část trasy a je třeba volit náhradní varianty. Ty se obvykle sestávají z kozích stezek širokých tak akorát na kolo. Chce to zatnout zuby, sevřít půlky a nebát se :-)

Nakonec je z toho krásných 50 km loukou, kamením, sněhem a nesčetnými potůčky. Brodění je kapitola sama o sobě. Tající vrcholky zásobují údolí vydatnými potůčky a značené stezky bývají často křižovány menšími či většími toky. Nepočítejte s tím, že v takových podmínkách dojedete suchou nohou.

A takových podobných cest a stezek je v okolí Livigna nepřeberné množství. Za týden je nestihnete projet ani na ebiku.

Doprava

Za zmínku stojí rovněž místní dopravní značení a doprava vůbec. Během několika málo hodin jsem nabyl přesvědčení, že značky mají pro nás bajkery spíše doporučující charakter. Zákazy vjezdu (dokonce i zákaz vjezdu cyklistů) všichni bohorovně porušují a jezdí si kudy chtějí. Základem je s nikým se nesrazit. Policie přihlíží a pokud vysloveně neděláte skopičiny, nemají žádný důvod zasáhnout. Celé Livigno se v létě mění v podstatě v jedno velké sportoviště. Bajkeři v integrálkách i babky na skládačkách, vysochaní borci na žiletkách, turisti s batohem i bez….každý si tu jede svou trasu. A všechno dohromady to tak nějak funguje, všichni jsou ohleduplní a i když vás občas nějaký Ital svou Alfou Romeo přitiskne na bok, nemyslí to ve zlém. Jen jede zrovna tam, kam potřebuje a počítá s tím, že vy to chápete.

..co jsem ještě neřekl

je to, že za návštěvu určitě stojí místní mlékárna Latteria Livigno s prodejem senzačních vyzrálých sýrů a domácí zmrzlinou. Tu si můžete dát na terase kryjící malé místní muzeum výroby mléka.

O dalších pochutinách (šunka, víno, těstoviny, kafe…) snad ani nemá cenu mluvit. Jsou prostě ty nejlepší na světě a v prostředí alpských vrcholků chutnají fantasticky :-)

Až budete Livigno opouštět nezapomeňte natankovat plnou. Díky bezcelní zóně tu nakoupíte naftu (červen 2019) za 0,941€/l. S benzínem je to podobné.

Je jasné, že sem se každý vrátí znovu si to užít na plný pecky :-)